Pejsek na hraní
Jako malá holka jsem si přála vždycky takového pejska, který je elektronický. To znamená, že tento elektronický pejsek vždycky štěkal hýbal ušima a také chodil takového pejska. Jsem si vždycky přála, byla jsem asi šestiletá holčička, když jsem ho potom dostala na Vánoce, ani nevíte, jak moc mě to potěšilo a jak jsem byla nadšená, že mám konečně svého vysněného pejska. Moji rodiče mi říkali, že to mám hlavně kvůli tomu, že se ve škole opravdu skvěle snažím. A ona je to pravda. Tedy ne, že bych se nějak nutila do učení, ale mě učení šlo samo od sebe. Také jsem potom dostala od rodičů skvělou kalkulačku.
To už bylo asi v osmé nebo v deváté třídě, protože jsme potřebovali nějakou kvalitní kalkulačku a moji rodiče mi pořídili takovou krásnou, která byla opravdu technicky vyspělá. Tohle jsem rozhodně potřebovala a všichni ve třídě mi ji téměř záviděli. Kalkulačka byla opravdu perfektní. A pokud vás ještě zajímá můj robotický pejsek, tak vám řeknu, že mi vydržel asi celých osm let. Poté ho zdědila moje mladší sestra. A co se potom stalo s elektronickým pejskem? Když ho potom zdědila moje sestra, samozřejmě že asi po týdnu ho rozbila. Moje malá sestra si asi vůbec neváží věcí.
Moc mě to mrzelo, protože na tohohle pejska jsem měla vážně skvělé vzpomínky. Poté, když jsem viděla v hračkárně takového krásného elektronického dlouhosrstého pejska, tak jsem neodolala a musela jsem si ho koupit. Protože to byla moje vzpomínka na dětství, byla jsem z něj opravdu hodně nadšená. Mým rodičům jsem řekla, že tento pejsek se mi moc líbí a že jsem si ho jednoznačně musela koupit. Myslím si, že postupem času ho určitě zdědí mé děti, které v budoucnu někdy mít budu. Děti chci mít hodně a dětem chce také kupovat elektronické hračky. Protože podle mého názoru jsou takové učenlivé a myslím si, že je to něco jako Montessori výuka.
